Milí, milá, milý čitateli a taky Ty Pane, můj Pane,

já jsem nikdy nepsal blog. A vůbec si nejsem jistý, že to chci udělat!

Přichází otázka, milý čtenáři, kterou bych měl dějově rozvíjet a napínat až do konce tohoto blogu. Kdo to je Emauzský kocour? Jenže existuje nebezpečí, že mě zítra srazí auto a tak různě podobně, a tak bychom mohli začít od pointy. Bude to začátek cesty zpropadeného Emauzského kocoura.

Proč jsem si vybral tento název blogu? Psal se rok 2013 a Pán přišel k mému srdci. Seděli jsme spolu a oba dva se mlčky dívali před sebe. Ještě chladivé sluníčko hladilo lomový kámen zdí. Nebe, domov, farnost. Listy sály všechno teplo a radostně jaro darovaly mým dlaním zpět. Zelená tráva vlála všude kolem katedrály, omývala ji a vzduchch voněl. Nevím, jestli někdo víte, jak voní naděje v život? Pak (střih) jsem spatřil dívku, klečela přede mnou směrem k oltáři. Její svetr spočíval na opěradle židle a to mi dovolilo se jej dotýkat. Správní kluci chápou, že je to moc hezké. Byl to polibek čistoty a celý jaksi ten svetr voňel. Směl jsem ji sledovat do konce mše. Pak se otočila a promluvila ne mě. Už dříve jsem ji ale spatřil: tenkrát když objímala velkopátečního Jeho, kříž, hladila Pána. Byl Velký pátek - o tom třeba jindy. Jedna chvilka a obraz lásky navždy ve mě.

Ta dívka pak způsobila, že jsem pro rok 2013 byl ještě vnímavější. Byl to rok mého biřmování, byl to rok završení mé konverze, dobrodružství, pátrání, dramat. I tu hledal jsem heslo sobě k biřmování a nalezl obraz mé konverze? Citát z cesty do Emauz.

Miluji kluky emauzský, miluji jejich zmatek v srdci. Miluji humor situace. Drtí mě milost, které se jim dostalo. Tak i já jsem chodil s Pánem a jednoho dne se podíval na toho druhého zapáleného mudroše řka: Což mi nehořelo celou dobu srdce, když se mnou hovořil? 

Byla noc a bylo to tady. Už nešlo pochybovat. Sbalili jsme se spěšně a beze všeho spěchali za bratřími. Vášeň z milosti, dar, který už navždy bude budit bázeň. Zůstane nesamozřejmostí vetknutou v půli srdce. Hvěždy krásnější než dřív a tu jsme si nevšimli... kocoura. Obyčejného dvoubarevného kocoura. Chápu, chápu, jedná se o apokryf, ale posečkej: ve světnici proměnění byl podle všeho přítomen i on. Lenivý kocour, který měl svůj život. Možná jsi ho už viděl. Přivírá oči a nevíš jestli váhá, nebo jen slastně spí za živa. Kocour, který byl u svatého proměnění. Hele, co s ním bude Ti dnes neřeknu. Ale tuto noc běží třicet metrů za učedníky. Běží do Jeruzaléma. Noc je plna Jeho.